@bliiiiiii: Te entiendo Reze, yo también sería un ratón de campo. #proyectadas #extrañar #textorojo #chainsawman #vuelve

bliiiiiii
bliiiiiii
Open In TikTok:
Region: MX
Sunday 03 May 2026 06:31:41 GMT
215449
40915
157
4182

Music

Download

Comments

iancete51
Iancete :
el humano tiene dos vidas,la segunda empieza cuando te das cuenta que solo tienes una
2026-05-05 16:42:51
915
juj_0204
oth.juaxln :
como alguien que ha sido un raton de campo por mucho tiempo, eligiria una y mil veces ser el raton de ciudad
2026-05-05 01:27:38
363
yeahiamender
ㄒ卄乇 ᘜ卄ㄖ丂ㄒꨄ︎ :
El amor es tan confuso... Vemos futuro en una persona cuando realmente esa relación jamás funcionaría. Nos ilusionamos con las muestras de amor que nos dan cuando realmente es lo que nosotros queremos que nos den. Y muchas veces con eso basta para enamorarnos cuando ni siquiera sabemos si esa persona realmente es la correcta, ¿y si simplemente queremos ver el lado positivo de algo? de esa forma ignoramos lo malo sin saber que realmente el otro lado de la moneda es el que nos llevará a la ruina
2026-05-05 02:09:29
172
sophiasilva661
Silva :
"te amo profundamente" "que hay del corazón de denji"
2026-05-25 05:02:53
0
_lexx.44
Alee :
los dos somos ratones de campo bueno eso creia yo pero entre más tiempo pasaba te estabas alejando y el porque te alejaste me dolió pq sin darme cuenta eras solo tu el ratón de campo mientras yo era un ratón de cuidad aunq por mas q intente ser de campo como tu no lo pude lograr y es por eso que se acabó todo porque yo tenia q avanzar pero yo quería avanzar contigo pero tu ya no querias eso y no digo q no quisiste arriesgarte porque yo se q querias q me quedara y yo queria irme pero estando contigo aunq no fue asi y cada quien fue el ratón q quiso aun aprecio esos momentos aunq fueron pocos de q ambos fuimos ratones de campo juntos
2026-05-29 19:28:21
5
alejandrouc16
Alejandro Uc :
bro que dijimos de proyectarse
2026-05-10 05:18:44
6
13457suhfikva
13457suhfikva :
Mamá dijo que ya no hablaras de eso :(
2026-05-05 02:52:53
54
zlxvargasxlz
♕♔𝐱𝐕𝐀𝐑𝐆𝐀𝐒𝐱♔♕ :
No se, desde que vi la película, cada vez que veo un Reel sobre ella, me conmueve demasiado 🥲
2026-05-14 04:36:24
16
wal._let._
roy :
2026-05-03 18:48:42
10
ian.og1
Ian Gallardo :
Joder tiktok nada más me quiere ver triste
2026-05-03 23:20:57
28
lopex_xd
𝕷𝖔𝖕𝖊𝖝 🪼 :
en efecto me lo leí pero fue
2026-05-05 02:35:19
12
kleider.alexander06
Kleider :
quisiera tener otra vida para ver sí rezee se pudo casar con denji tengo fé
2026-05-05 04:59:32
6
jahir_hoyos06
Jahir Hoyos :
Al final Todos Somos Ratones de campo perdidos en la ciudad
2026-05-06 04:44:04
13
hatsunenai
nani :
literalmente yo, soy de un pueblito que literalmente no tiene nada, mi novio es de Guadalajara, no tiene mucho viaje para verlo pero para nada fue cómodo, no me gusta la idea de estar en una ciudad tan grande, de no tener "nada" de lo que me gusta ahí, pero aún así estoy dispuesta a dejar mi lugar por estar con el, por qué el me da esa paz que no logro encontrar acá donde se supone que lo tengo todo, te amo Diego
2026-05-06 16:08:01
7
est3fano13_2
xXESTEFanoXx :
el día 500 será legendario
2026-05-04 23:56:21
5
crisjuarez13143
Crisjuarez1314 :
cómo era el día que llegue a 500
2026-05-03 06:37:29
6
sun212221
sun :
mi alma añora tu calor, mi paladar extraña tu cocinar, mi corazón aguarda por tus besos y mi ser espera por tu arrepentimiento 🥺
2026-05-05 09:01:02
5
To see more videos from user @bliiiiiii, please go to the Tikwm homepage.

Other Videos

सङ्घर्षको डोब: लड्दै, उठ्दै र सम्हालिँदै जीवनले रमेशलाई कहिल्यै सजिलो बाटो दिएन। काँधमा सपना धेरै थिए, तर खल्ती सधैं खाली। सानो हुँदा अरूका नयाँ लुगा, राम्रो घर र रमाइलो जीवन देख्दा उसको मन भित्रभित्रै पोल्थ्यो। उसलाई बारम्बार एउटै कुराले घोचिरहन्थ्यो— “गरिबको सबैभन्दा ठूलो शत्रु नै पैसा रहेछ।” पैसा नभएपछि चाहनाहरू पनि कहिलेकाहीँ बोझ बन्ने रहेछन्। तर अभावले उसको आँट भने कहिल्यै चोर्न सकेन। उसले बुझिसकेको थियो— मान्छे गरीब पैसाले हुन्छ, सपना र मेहनतले होइन। उसले भाग्यलाई दोष दिएर समय खेर फालेन। बरु पसिनालाई आफ्नो साथी बनायो। हिलोमा टेकिएको पाइला सुरुवात निकै कठिन थियो। कहिले काम बिग्रिन्थ्यो, कहिले आफ्नै मान्छेले धोका दिन्थे। कतिपटक उसले भरोसा गरेका हातहरूले नै बीच बाटोमा साथ छोडे। राति भोकै सुतेका दिन पनि थिए, जहाँ सिरानीसँग आँसु मात्र साथी हुन्थ्यो। गाउँका मान्छेहरू कुरा काट्थे— “यसले के नै गर्न सक्छ र?” “भाग्यमै छैन भने दुःख गरेर के फाइदा?” तर रमेश भित्र कतै एउटा आगो बलिरहेको थियो। ऊ थाक्थ्यो, तर हार मान्दैनथ्यो। ऊ लड्थ्यो, तर फेरि उठ्न पनि जान्थ्यो। “लड्नु हार होइन, लडेपछि फेरि उठ्ने आँट हराउनु नै वास्तविक हार हो।” हिलोले भरिएका जुत्ता, पसिनाले चिसिएका हात, अनि चोटले भरिएको मन लिएर पनि उसले फेरि बाटो समात्थ्यो। बिस्तारै बदलिँदै गएको समय हरेक असफलताले उसलाई केही न केही सिकायो। धोकाले मान्छे चिनायो। अभावले मेहनत सिकायो। र पीडाले सहनशील बन्न सिकायो। त्यही अनुभवलाई उसले आफ्नो शक्ति बनायो। दिनरातको संघर्षपछि उसले सानो व्यवसाय सुरु गर्‍यो। सुरुमा कमाइ कम थियो, दुःख धेरै। तर ऊ रोकिएन। बिहानभन्दा अघि उठ्थ्यो, रात अबेरसम्म काम गर्थ्यो। बिस्तारै उसको मेहनतले रंग देखाउन थाल्यो। आज रमेशलाई गाउँ मात्र होइन, सहरले पनि चिन्छ। जसले कहिल्यै उसको सपना माथि हाँसेका थिए, आज तिनै मान्छेहरू उसको सफलताको उदाहरण दिन्छन्। तर रमेशलाई एउटा कुरा राम्ररी थाहा छ— यो सफलता अचानक आएको चमत्कार होइन। यो त भोक, आँसु, अपमान, ठेस, धोका र अनगिन्ती संघर्षमाथि उभिएको एउटा जीवन्त कहानी हो। किनकि अन्ततः— “सफलता भाग्यले होइन, बारम्बार लडेर पनि उठिरहने मान्छेले लेख्छ।”
सङ्घर्षको डोब: लड्दै, उठ्दै र सम्हालिँदै जीवनले रमेशलाई कहिल्यै सजिलो बाटो दिएन। काँधमा सपना धेरै थिए, तर खल्ती सधैं खाली। सानो हुँदा अरूका नयाँ लुगा, राम्रो घर र रमाइलो जीवन देख्दा उसको मन भित्रभित्रै पोल्थ्यो। उसलाई बारम्बार एउटै कुराले घोचिरहन्थ्यो— “गरिबको सबैभन्दा ठूलो शत्रु नै पैसा रहेछ।” पैसा नभएपछि चाहनाहरू पनि कहिलेकाहीँ बोझ बन्ने रहेछन्। तर अभावले उसको आँट भने कहिल्यै चोर्न सकेन। उसले बुझिसकेको थियो— मान्छे गरीब पैसाले हुन्छ, सपना र मेहनतले होइन। उसले भाग्यलाई दोष दिएर समय खेर फालेन। बरु पसिनालाई आफ्नो साथी बनायो। हिलोमा टेकिएको पाइला सुरुवात निकै कठिन थियो। कहिले काम बिग्रिन्थ्यो, कहिले आफ्नै मान्छेले धोका दिन्थे। कतिपटक उसले भरोसा गरेका हातहरूले नै बीच बाटोमा साथ छोडे। राति भोकै सुतेका दिन पनि थिए, जहाँ सिरानीसँग आँसु मात्र साथी हुन्थ्यो। गाउँका मान्छेहरू कुरा काट्थे— “यसले के नै गर्न सक्छ र?” “भाग्यमै छैन भने दुःख गरेर के फाइदा?” तर रमेश भित्र कतै एउटा आगो बलिरहेको थियो। ऊ थाक्थ्यो, तर हार मान्दैनथ्यो। ऊ लड्थ्यो, तर फेरि उठ्न पनि जान्थ्यो। “लड्नु हार होइन, लडेपछि फेरि उठ्ने आँट हराउनु नै वास्तविक हार हो।” हिलोले भरिएका जुत्ता, पसिनाले चिसिएका हात, अनि चोटले भरिएको मन लिएर पनि उसले फेरि बाटो समात्थ्यो। बिस्तारै बदलिँदै गएको समय हरेक असफलताले उसलाई केही न केही सिकायो। धोकाले मान्छे चिनायो। अभावले मेहनत सिकायो। र पीडाले सहनशील बन्न सिकायो। त्यही अनुभवलाई उसले आफ्नो शक्ति बनायो। दिनरातको संघर्षपछि उसले सानो व्यवसाय सुरु गर्‍यो। सुरुमा कमाइ कम थियो, दुःख धेरै। तर ऊ रोकिएन। बिहानभन्दा अघि उठ्थ्यो, रात अबेरसम्म काम गर्थ्यो। बिस्तारै उसको मेहनतले रंग देखाउन थाल्यो। आज रमेशलाई गाउँ मात्र होइन, सहरले पनि चिन्छ। जसले कहिल्यै उसको सपना माथि हाँसेका थिए, आज तिनै मान्छेहरू उसको सफलताको उदाहरण दिन्छन्। तर रमेशलाई एउटा कुरा राम्ररी थाहा छ— यो सफलता अचानक आएको चमत्कार होइन। यो त भोक, आँसु, अपमान, ठेस, धोका र अनगिन्ती संघर्षमाथि उभिएको एउटा जीवन्त कहानी हो। किनकि अन्ततः— “सफलता भाग्यले होइन, बारम्बार लडेर पनि उठिरहने मान्छेले लेख्छ।”

About